Příspěvky
Sledovala jsem starého chromého muže. S jednou
nohou pokroucenou a dvěma francouzskými holemi se velice pomalu, ale odhodlaně šoural přes
cestu a dál.
Díky Bohu za zdraví!
S pohledem upřeným na pána jsem se ptala sama sebe:
Kam bych asi toužila jít nebo běžet, kdybych vůbec nemohla?
Snažila jsem si to představit.
Chtěla bych jít ven s klukama! Vzít je za ruku a povídat si. Jako jsme šli včera po škole – po dlouhé době. Nebo
závodit, kdo bude první u stromu… (už tak snadno nevyhrávám ;-)
A taky na koncert, výstavu,
do kina nebo na něco krásného. Do zahrad!
Lyžování v zimě by
mi chybělo. (Ale kdybych mohla vyjet lanovkou nahoru a kochat se výhledy, asi
to oželím. Hlavně, že bych tam s klukama byla - uf, já jsem líná…)
Chyběly by mi
procházky. Chodit v napadaném listí nebo v létě po písku. Cestovat
bych snad mohla, jen bych se nedostala všude...
A kdybych nemohla, určitě bych toužila jet na kole a zaběhat si v lese…. (ne, to teď opravdu nedělám!).
A kdybych nemohla, určitě bych toužila jet na kole a zaběhat si v lese…. (ne, to teď opravdu nedělám!).
Avšak fatální by pro mě bylo, potkávat míň lidí! Já vlastně strádám
nedostatkem kontaktu s lidmi už teď (pracuji z domova), natož,
kdybych měla další handicap!
Je to smutné, ale nejvíc by mi chybělo to, co si dobrovolně odpírám už teď, když všechno můžu.
Když na to teď myslím, chromá se trochu cítím. Nehýbu se dost, abych cítila vítr na tváři. A to mám
moc ráda.
Nemá cenu ptát se, co mi brání - protože nic!
Spíš, co s tím?
Dlouho jsem měla za to, že jsem pomalá, špatně organizovaná perfekcionistka a nestíhám, co druzí. Vím, že to není tak tristní. (Přesto mě dodnes někdy překvapí, když narazím na chytrého, šikovného, ale příšerně organizovaného člověka - jak přežil do dospělosti, když „to má hůř“ než já?) Obdivuji lidi, kteří spoustu věcí dělají, zažili a znají. Ale zjistila jsem, že ani všichni ti hyperproduktvní nežijí vždy spokojeně to, co sami opravdu chtějí.
Zkouším, co pomáhá zvítězit nad strachem z nedokonalosti a dělat primárně to, po čem toužím. Znám a mám otestovaných už tolik metod a fint, že time-management, plánování a sebereflexi učím druhé.
Zkouším, co pomáhá zvítězit nad strachem z nedokonalosti a dělat primárně to, po čem toužím. Znám a mám otestovaných už tolik metod a fint, že time-management, plánování a sebereflexi učím druhé.
Co (mi) teda funguje?
Obvykle to nejjednodužší:
- sednout si s tužkou,
- popřemýšlet, co chci, kým chci být (až budu velká, stará...) a
- co pro to hodlám dělat. Teď. Letos, příští rok.
- Napsat si to velmi konkrétně, nejlíp do diáře, mít to na očích a
- poctivě se snažit. Soustředit se na to, co jsem se rozhodla dělat
- místo stálého sledování, jak si vedu, jak jsem daleko a co kdo na to…
- Když něco nejde, změnit to. Aby to šlo. Protože se z toho nestřílí.
Takže, dnes jdu na koncert a zítra na networking ;-)
POZNÁMKA POD______________________________
A chystám workshopy. Dám do nich trochu lsti - proti perfekcionismu - energie, zkušeností z koučování a lehulinko moudra z knih. Hlavně spolu překonáme to
počáteční tření - vytvoříme konkrétní plány.
Nejbližší workshopy:
Žádné komentáře:
Okomentovat